Kéž já jsem ptáčíčkem,
Ptáčkem větroletným!
Roučím křídélkem bych spěl,
Kde odína v řízy běl
Má milenka sedí,
V zádumě před se hledí.
Sed bych na větvičku
Nad zlatou hlavičku,
A kdy vše vůkol tiše,
Pěl bych se stromu výše
Vroucí písně lásky
I slávu svá krásky,
Řevným až klokotem,
Milostným štěbotem
By srdéčko čilé
Mé roztomilé
V tísni se roztoužilo,
K sobě mne přitulilo!
Kéž já jsem vetříčkem,
Větrem blaholetným!
Ovanul bych milou
Jarem liboretným.
Rouchem bych si hrál
I kadeří stkvoucí,
Jařil chládkem v znoji
Mou milostnou Ladu;
Kvítka libovonná
Svál bych z luhů, sadů
Významný ve vínek
Do milenky lůna!
Kéž jsem anděl strážce
Mé drahé panenky!
Sledoval bych tajně
Každý krok pěstěnky
V starostlivé lásce;
Přes propasti zrádné
Šetrně bych přenášel
Svoje dítě ladné,
Závady z cesty mýtil,
Od útisků zlobců
Chráně ji zaštítil;
A po běhu denním
Stanul bych u lůže,
Křídla svá bych rozpjal
Nad skráněmi druže!