O děvo drahá! ty víš, že mé tiché srdce
Se zakochalo do zvuků zpěvu tvého,
Do tvých prstů hry;
Dávno že jsme svá srdce
Jako v soucitný zladili romon! —
Aj, tonuly city touhy vřelé,
Píseň tlumočila srdce tajemství,
Nesrozumitelné nezasvěcenci — —
V blaženém melodií proudu byl by
Celý náš plynul život, celý.
Ale že zlý kýsi démon
Struny srdcí našich porval,
A mou lyru žal rouškou pokryl:
Neviň mne,
Nerozřevňuj moje bolné srdce!
Lituj, lituj, že jsme z ráje vyhnáni
A že hromu hluk zahlušil hlasu radosti;
Lituj a pros, ať se nebe smiluje
A jemné lásky sešle doby klidné,
Jež by naladily opět
Stroje naše v libý souzvuk. —
Pak chceme stálou hymnou
Slavit nebes jasných slávu,
Lásky slast a blaženost srdcí zvolených
A pěti a hráti, až rozplynem
V jeden všehomíra
Souzvuk!