„Pojď, milá — ach srdce žádá
Chvíli šťastnou s tebou žít,
Co je svírá, čeho strádá,
V důvěře ti vyjevit!“
„„Nuže, milý, podej své mi rámě!
Tak — teď vím se v blíži tvé; —
V přírody posvátném chrámě
Míru anděl duší dvé
Chrání, rozpjav křídlo své.
O mé blaho! — tak bych chtěla
K srdci ti přitulená
Zamknout hledů svých a celá
V lásku tvou ponořená
Lpít na tobě neustále,
A tak dál a vezdy dále
Až na konec světa jít
A blahosti snem unýt!““