Ach děvčátko, moje kráso!
u tebe mé štěstí kvetlo,
bez tebe hořem umírám.
Těsně spoutaná zámutkem,
hlavo, hlavo mládenecká!
Dokud teplé slunce svítí,
dokud kvete, trhej kvítí;
víš, milá, že květ blahosti
nejméně mívá stálosti?
Láska — rosa, mžikem hyne;
radost její — chvílí mine.
Jak pírko se láska vznese,
touha jak olovo tíží.
Ach ty veliká žalosti,
dolehlivá tesklivosti!
Kam se z tesknoty podíti?
Zajdu v lesy žel vyhubit,
půjdu k řekám žalost ztopit,
půjdu v pole hoře krotit,
v oudolinách hoře skončit.
V hustých lesích — touha se mnou,
v proudu řeky — teče slzou,
v šírém poli — trávu suší,
v oudolinách — kvítí moří;
od otčíka, od matičky
vzdaluji se, ukrývám se.
Ach ty veliká žalosti,
dolehlivá hnětlivosti!
Kam se z tesknoty podíti?