Ty zpívej, zpívej, mladý skřivánče,
z jara sedící na jihovatce!
Dobrý mládenec v žaláři sedí,
píše psaníčko k otci, máteři;
v psaníčku píše nebohý jinoch:
Roditeli můj, otče předrahý!
Roditelko má, máti předrahá!
Vykupte, milí! dobrého jinocha,
vykupte syna z rodu vaŠeho.
Nechtí otec, máť hlásit se k němu,
i celá rodina jeho se odříká:
z rodiny naší zlodějů nebylo,
zlodějů nebylo, ni loupežníků.
Ty zpívej, zpívej, mladý skřivánče,
z jara sedící na jihovatce!
Dobrý mládenec v žaláři sedí,
píše psaníčko krásné dívčině,
v psaníčku píše nebohý jinoch:
Ty mé srdéčko, krásná dívečko!
ty nejvěrnější milovnice má!
Vysvoboď, milá! dobrého jinocha.
I tu hned mluví krásná dívčina:
Ach vy pěstounky, milé matičky,
i vy družky moje, krásné děvičky!
vezměte honem mé klíče zlaté,
rychle odmykejte kované truhly,
naberte peněz, cokoli třeba,
vysvoboďte mi dobrého jinocha,
a milovníka mého věrného.