Po dvoře děvče hezoučké
chodilo v sukni tenoučké;
hlavičku sobě hladilo,
na ni věneček stavilo.
Hoch milý jede ke dvoru
na bílém koni nahoru.
Jezdec si myslí, zdvořile
jak by promluvil k své milé.
Promluví slovo nebo dvě:
kde má stavit svého koně.
Veď ty ho, milý, po dvoru,
v mého tatínka zahradu;
tam jemu ovsa nasypej,
tam také vody mu nalej.
Milá vodičku vážila,
ručka její se blyštěla
těmi prsténky zlatými,
které na trhu dostala,
které jí milý daroval,
těm druhým na vzdor kupoval.