1. Hospodine! v prchlivosti
Pro mé zlosti
Trestem svým mne nestíhej!
V nekonečném smilování
Slyš mé lkání,
V hněvě svém mne nešvihej.
2. Strach mi působí tvé střely,
Jenž mi vjely
Do srdce i vnitřnosti;
Doléhá též na mne těžce,
A mne trestce
Ruka tvá vždy s přísností.
3. Pro tvé přísné rozhorlení
Více není
V těle mém nic celého,
Pro hřích můj jsou kosti moje
Bez pokoje,
V smutku jsem dne každého.
4. Hříšnosti mé vzešly v davu
Nad mou hlavu,
Až se musím styděti;
Jako těžké, hrozné břímě
Vždy jsou při mně,
Již jich nelze snášeti.
5. Mé se zahnojily rány
Na vše strany
Všech mých hříchů pro množství;
Ano moje celé tělo
Schuravělo
Pro mé mnohé bláznovství.
6. Sklíčený jsem přenáramně,
Neb se na mne
Množství hříchů svalilo;
Každého dne v smutku vzdychám,
Aniž slýchám
Slova, jenž by těšilo.
☛7. Ledví plná ohavností,
Pro mé zlosti Náramně jsou potřena,
Celého nic ve mně není
K nalezení,
Duše má jest zemdlena.
8. Již jsem potřín převelice,
I mé líce
Usvadlo v tom sténání;
Pro úzkost řvu srdce svého,
Cítě tvého
Hněvu přísné švihání.
9. Pane, k tobě jde má celá
Žádost vřelá,
V tobě duch můj spočívá;
Neb vím, že mé naříkání,
I mé lkání
Tobě skryto nebývá.
10. Srdce mé lká, neb mne síla
Opustila,
V tom mém smutku, ve dnech zlých;
Jakžby mne to neuhnětlo,
Když i světlo
Není žádné v očích mých.
11. Ti, jenž dřív mne milovali,
Při mně stáli,
Z všech mne opouštějí stran;
Příbuzní též všickni moji
Podál stojí,
Mnohých mých se štítíc ran.
☛12. Ti, jenž o smrt mou vždy stojí,
Zkázu strojí,
Osidla mi léčejí;
Mluví o mně lehkovážně,
A vždy snažně
Lest a chytrost smýšlejí.
13. Já však nedbám jako hluší,
Aniž k duši
Mé křik jejich dotírá;
Před jich vyhrůžkami všemi
Jsem jak němý,
Jenž svá ústa zavírá.
14. Jsem jak ten, jenž neuslyší
Nic v své skrýši,
Ač se co chce mluvívá;
V jehož ústech nižádného
Odporného
Odmlouvání nebývá.
15. Pane, tobě v moc se dávám,
Očekávám
Na tebe, ty všecko víš;
Ty můj Bože, věrný Pane,
V svrchované
Lásce za mne odpovíš.
16. Rač mou žádost naplniti,
A mne vzíti
V stráž svou, abych neklesal;
Ať se neraduje ze mne
Pyšných plémě,
By z nich žádný neplesal.
☞17. Bídy, kteréž na mne vzkládáš,
Jak sám žádáš,
Hotov bývám k snášení;
Neb když padnu do bolesti,
Ty my nésti
Pomáháš vše soužení.
18. Vyznávám své nepravosti,
Množství zlosti,
Jež mne stále sužuje;
Tobě zjevím též, jak trpce
Vždy mé srdce
Pro mé hříchy běduje.
19. Kdežto nepřátelé moji
V slávě stojí,
A se v moci zmáhají;
Sčítající na mne viny
Bez příčiny
Stále v počtu zrůstají.
20. Za dobré zlým odplácejí,
A vždy smějí
Činiti mi trápení;
Že já dobrého vždy dbaje,
Tebe znaje,
Na tvé čekám spasení.
21. Jen mne nerač pominouti,
Zavrhnouti,
Hospodine Bože můj!
Slyše smutné moje lkání,
V slitování
Ode mne se nevzdaluj.
22. Přispěj k spomožení mému,
A mně mdlému
Dej své, Pane, spasení;
Bože, tys můj hrad i skála,
Budiž stálá
Tobě čest i chválení.