1. Ty bezbožníka hříšnosti
Mé pojišťují vnitřnosti,
Že bázně Boží jest prost
Neb ony mu vždy lahodí,
Tak nepravosti provodí,
Až zoškliví se pro zlost.
Jsouť slova jeho nepravá,
I srozumívat přestává,
By dobrého dbal svého;
Hřích na ložci svém pěstuje,
Jen bludné cesty sleduje,
A neutíká zlého.
2. Až v nebe milost předrahá,
Oblaky pravda přesahá,
Tvůj převýší soud hory,
Tvé právo hlubší nad moře;
Ty chováš v světa prostoře
Sám lidi s všemi tvory.
Jak drahé jest tvé spasení!
V tvých křídel stínu zastření
Své Bože, lidé mají;
Tu z domu tvého tučností,
A z potoku tvých radostí
Své rozvlažení ssají.
3. U tebeť jest zdroj života,
Tys, Pane, věčná dobrota,
V tvém světle světlo zříme.
Tě znající rač dařiti
Svou milostí, a zastříti
Svým právem srdcem přímé.
Nechť noha pyšných nestíhá,
A ruka zlých mne nešvihá,
Ni do propasti zvrátí;
Kamž bezbožníci padají,
A poraženi bývají,
Že nemohou víc vstáti.