1. Jáť k tobě, Bože, lkám, má skálo,
Má slávo, naděje i chválo!
K mé prosbě nerač pomlčeti,
Sic nechceš-li mne vyslyšeti,
Hned budu mít těch podobu,
Jenž sestupují do hrobu.
2. Mé prosby slyš v svém smilování,
Když k tobě volám v vroucím lkání,
A ruce vznáším ku svatyni.
Těm nerovnej mne, hřích jenž činí,
Jenž v ústech pokoj mívají,
Však v srdci zlost jen skrývají,
3. O Bože, jenž se dlouho díváš,
Však posléz všeliký hřích mstíváš,
Dej zatvrzelým v nepravosti
Odplatu podle záslužnosti;
Dle práce, kterouž konají,
Dej mzdu jim, jak jí hledají.
4. Kdož srdce svého nepřiloží,
A nebudou dbát cesty Boží;
Kdož skutků Páně nehledají,
A dílem jeho pohrdají:
Ty všecky v hněvě podvrátí
A nedá jim víc povstati.
5. Buď požehnán Pán, jenž mne slýchá,
Když duch můj k němu vroucně vzdýchá.
Pán jest má síla, štít i rada,
V němť naději mé srdce skládá;
Můj zpěv čest jeho zvěstuje,
A duch můj v něm se raduje.
6. Pán svatých svých jsa hojná síla,
V svém Pomazaném pomoc ssílá.
Spas lid svůj, Pane, zjev se jemu,
A dědictví vždy žehnej svému;
Svou rukou pas je laskavě
A k věčné přiveď oslavě.