1. Vzdejte mocní sílu čest
Pánu, jenž všech vyšší jest;
Sláva Boha nad bohy
Přesahá vrch oblohy.
Vzdejte padnouc na kolena,
Pánu slávu jeho jména;
Sklánějte se s uctivostí
Páně svaté velebnosti.
2. Páně hlas sám jediný
Kormoutí vod hladiny;
Bůh svou slávu zjevuje,
Hřímání když vzbuzuje,
Vodami když nad mnohými
Ozývá se zvuky svými;
Tak že obor světa žasne,
Vida jeho blesky jasné.
3. Páně hlas kam přichází,
Moc ho všudy sprovází:
S velebností Páně hlas
Ozývá se v každý čas.
Cedry láme týž hlas Páně,
Mocné cedry na Libáně;
Sirion a Libán skáče
K hlasu Páně jako ptáče.
4. Páně hlas jakž zavolá,
Plamen ohně plápolá,
Páně hlas můž přivésti.
Pustinu též k bolesti;
Poděšeny hlasem Páně
Plod svůj pozbývají laně;
On též obnažuje lesy,
Každý tvor se před ním děsí.
5. Páně hlas svět proniká,
Avšak jeho veliká
Sláva lidem k spasení
V chrámě jeho k spatření;
Pán v svém chrámě vypravuje,
Jak lid svůj ctí ozdobuje,
Kterak slova svého hlasy
Vede cestou věčné spásy.
6. Nad potopou seděl Pán,
Maje v nebi věčný stan;
Král jsa, bude seděti,
A vždy nás mít v paměti.
Pán sám lid svůj silou daří,
Zjevuje mu blesk své tváři,
V pokoji mu požehnává,
A jej blažit nepřestává.