1. Skvost nebe šírého
Nám Boha silného
Čest, slávu zjevuje,
A jasná obloha
Všem jeho přemnohá
Vždy díla zvěstuje.
Den po dni nastana,
Moc Boží od rána
Svou řečí vypravuje;
A mnohé umění,
Jež stkví se v stvoření,
Noc noci ukazuje.
2. Ač rtů, úst nemají,
Slov lidských neznají,
Přec mluví řečí svou,
Tak že se v každý čas
Můž slyšet jejich hlas,
Jímž ku Pánu nás zvou.
Vší země končiny,
Všech lidí krajiny
Prochází jejich zpráva;
Kdež zavzní slova jich,
Tu hned se jasně v nich
Moc Boží znáti dává.
3. Svou mocí rozbil Pán
Na nebi slunci stan,
Jež rovně ženichu
Vychází z pokoje,
A jak rek do boje
Jde cestou potichu;
Tak času každého
Kol světa celého
Jest jeho obcházení;
Před Páně jasností
A slunce horkostí
Nic v světě skryto není.
☞4. Aj, Boží zákon sám
Jest dokonalý nám,
Neb duši zmocňuje;
A v Páně svědectví
Se pravá moudrost stkví,
Již sprostným daruje.
I rozkaz upřímý
Vždy slovy milými
Mdlé srdce potěšuje;
Vše Páně zřízení
Jest čisté k spatření,
Neb oči osvěcuje.
5. Tvá, Pane, bázeň jest
Vždy čistá, dává čest,
Jež věčně zůstává;
Soud Boží pravdivý,
Jest mírný, příznivý,
Rád chudé zaslává;
Svou cenou převýší
I zlato nejryzší
A pokladů všech krásu;
Jest sladší než-li med
A čistý z plástů stred,
Neb dává duši spásu.
6. Tvůj sluha svělo z nich
Na cestách maje svých,
Tě Pána svého zná;
Kdož tvých slov ostříhá,
A z tvých cest nesbíhá,
Užitek hojný má.
A však kdo srozumí,
Neb upříti kdo smí
Svá mnohá poblouzení?
Svou, Pane, milostí
Mne očisť v brzkosti
Od tajných přestoupení.
7. Řeď sluhu svého sám,
Ať nikdy nepadám
V hřích zpurný aneb zlost,
Ať v chvíli nižádnou
V mém srdci nevládnou;
Tak budu bludů prost.
O ať má slova jsou
Ti řečí příjemnou,
I srdce mého lkání,
Ty, Bože, skálo má!
Buď věků věkoma
Čest tobě, děkování.