1. Z vnitřnosti srdce miluji tě, Pane,
Má sílo, radost má jen v tobě stane.
Pán skála má, on štít můj jest i hrad,
Můj zprostitel, jenž pomáhá mi rád;
Bůh silný můj má naděje i těcha
Roh spásy hojné, k němuž duch můj spěchá,
Jáť vzýval Pána chvály hodného,
A zproštěn jsem byl strachu každého.
Bolesti smrti jsou mne obklíčily,
Proudové hříšných velmi předěsili;
Noc hrobová se na mne svalila,
A smrti osidla mi hrozila.
2. V své úzkosti jsem Pána vroucně vzýval,
A k Bohu svému zření své jsem míval,
I vyslyšel můj z chrámu svého hlas,
A volání mé přijal v pravý čas.
Tuť pohnula i zatřásla se země,
Hor hnul se základ, zatřáslo se témě;
Vše stvoření se dalo v stenání
Tak pro náramné Páně žehrání.
3. Dým z chřípí jeho vystupoval hustý,
A prudký oheň sálal Páně ústy;
Tuť od ohně se uhlí vznítilo,
A všecko vůkol sebe pálilo.
Nakloniv nebes s trůnu sstoupil svého,
Mrákota byla pod nohami jeho;
Pán letěl sedě na Cherubínu,
Na křídlích větru přes vši krajinu.
☞4. Pán z temnosti si hustou vzdělal schranu,
A z vod i z oblaků se ukryl v stanu;
Tak od hrozného Páně blýskání
Hned oblakové byli zahnáni.
Hospodin hřímal v nebi na výsosti,
A Nejvyšší zvuk vydal s velebností,
Až s krupobitím uhlí řeřavé
I deště na zem přišly lijavé.
5. Pán rozptýlil je střel svých vysíláním,
A porazil je hrozným zablýskáním;
Tu hlubiny vod hned se zjevily,
A zemské propasti se odkryly;
Neb žehrání tvé a tvých větrů dchnutí
Hned všeliký tvor ke sténání nutí.
Však s výše poslav, Pán mne uchopil,
Sic by mne příval vod byl zatopil.
6. Pán nepřítele silného mne zprostil,
A protivníků ukrutných mne zhostil;
Předstihliť mne v den mého trápení,
Však Hospodin sám mé byl zastření;
On zastával mne vždy v své laskavosti,
A na prostranno sázel v bezpečnosti;
Dle práva mého Pán mi odplatil,
Mzdu dle čistoty rukou navrátil.
7. Jáť Páně cest jsem šetřil času všeho,
Ni bezbožně se spustil Boha svého;
Vždy přede mnou jsou jeho soudové,
Řeč jeho chovám v mysli hotové;
Tak upřímně s ním mohu obcovati,
Se nepravosti každé vystříhati;
Pán k čistotě mé zrak svůj obrací,
A mi dle mého práva odplácí.
☞8. Ty milosrdným milosrdný býváš,
A k upřímnému upřímně se míváš;
Ty podáváš se sprostně sprostnému,
A převráceně převrácenému;
Lid soužený pak z bídy vyprošťuješ,
Vysoké oči s hanbou ponižuješ;
Ty rozžeháš mi svíci známosti,
Můj Bůh mi svítí světlem v temnosti.
9. Jáť mohu v tobě vojsko proraziti,
Zeď vysokou v svém Bohu přeskočiti.
Aj, cesta Páně dokonalá jest,
Řeč Boží čistá, k spasení chce vést;
Onť štít jest všech, kdož doufání v něm mají,
On v soužení všem lid svůj věrně hájí.
Kdo Bohem jest, krom Boha živého?
Kdo skálou nám, krom Pána našeho?
10. Bůh udatností sám mne přepasuje,
A dokonalou cestou provozuje,
On křepkosti mým nohám dodává
A na výsostech mých mne zastává;
Mé ruce učí boji, seč mi známí,
Tak že i luky ocelivé lámi;
Ty, Pane, štítu svého spasení
Též půjčuješ mi k mému zastření.
11. Tvá pravice mne, Pane, podporuje,
A dobrotivost tvá mne zvelebuje;
Ty jsi mým krokům cestu připravil,
Mé nohy z pádu všeho vybavil;
Tak jsem své všecky nepřátely honil,
A pýchu jejich pod nohu svou sklonil;
Ni jsem od boje dříve odstoupil,
Až vyhubil, až jsem je obloupil.
☛12. Tys přepásal mne k boji udatností,
Mé odpůrce k mé sehnuls poddanosti,
A dals mi v moc též šíji nepřátel,
Bych všecky vzdorné na zem pokácel;
Ač k Bohu lkali, však jich nevyslyšel,
Ni spomocník jim, jakž si přáli přišel;
Tak pojednou jsem všecky polapal,
Jak prach a jako bláto pošlapal.
13. Ty z různic lidu sám mne vyprošťuješ,
A národům mne v hlavu postavuješ;
Mé panství jsi tak velmi rozšířil,
Že cizí lid jsem v službu ponížil;
Jakž pokynul jsem, hned mne poslouchali,
I cizozemci pochlebně mi lhali;
A zmateni jsouc strachem v poradách,
I v pevných svých se třásli ohradách.
14. Živť Hospodin Pán, jemuž sluší chvála,
Buď požehnána na věky má skála;
O budiž čest mu, díků činění,
Buď věčně slaven Bůh, mé spasení!
Bůh silný, jenž mi podmaňuje lidi,
A zprošťuje všech, kdož mne nenávidí;
Ty nade vše mne stavíš násilí,
Tvá milost slávu, čest mi udílí.
15. Můj Bože, za tvá hojná dobrodiní,
Duch můj ti díky před národy činí;
Já jménu tvému žalmy zpívati,
Svou budu v tobě rozkoš mívati.
Ty v milosti se ke mně nakloňuješ,
A na svého vždy sluhu pamatuješ;
V svém Pomazaném nám i semeni
Našemu dáš své věčné spasení.