K tobě ze králů nejlepší, slovo ještě mi zbývá,
Vládce na sedmibokém Dunaji, lidu králi na Labských
Bydlícího březích, jednou již ze sna procítna,
Ohlédniž se kolem, jaková se na nás hrne nápasť,
Jestli nevezmeš zbraň do rukou, a krutého nepřetneš
Národu pýchu mečem! V moci své již má luhy Fryjské,
Břeh Simoenta řeky, a pradávným Troju slovútnou
Rozbořením i křivé hadivého Meandra řečiště,
Ciličany těkavé, též lid na Kajstru Lydickém.
Cyziku oplavenou vlnami moře marmorového,
Rovně dobyl zlatonosného spolu Paktola ústí,
Sněžný Taura vrchol, též ohněm tamže Chiméru
Soptící, i co Mithridatu třikrát zmoženému
Odňal Pompejus. Přeplaviv se na končiny Řecké,
Hradby dobyl, kde krutý Polymnestor někdy zavládal,
Opanoval Polydorův hrob, i Tribally udatné,
I překročil pomezí Macedonie, slávu jejížto
Dvé králů vzneslo k nebesům; proti Troji co někdy
Ozbrojil Atreovic, i co od studeného kaliště
Maeotského se k Epiru táhne, dobyl. Mahometský
Hrot tluče již zavřené na brány a hradby Latinské,
Až ku patám Alpů divoký luk zástřely hází.
Půlnoční ani Rejn takového to útoku nejsa
Prost k moři pospíchá. Což o bližších tvémuto žezlu
Podrobených pak dím krajinách? kde orávalo půdu
Na sta tisíce lidí, kdež vínorodé ořezával
Kopce kosíř vinařův: aj tam pilnosti a práce
Lidské ni stopy nestává; popelem zde polehlo
Nesčíslných obydlí, a osud ni starce nešetřil,
Jenž by plakal zabitých či do strastiplného otroctví
Svých rodin odvlečených, kdež mrzké zvůli a právu
Ukrutného vraha slouží. Ó přispěti nedli
Svým k pomoci, krve žíznící na ty dravce vytas meč
Spravedlivý! Na tě obracuje zraky veškero lidstvo,
Lid nebohý, co ušel posavád té vraždě ukrutné,
A křesťanstvo celé u tebe svůj štít pohledává.
Půjde s tebou bojem oslavený před Amyklami národ,
Musami pověstný učenými Athénami slavný,
Římský půjde s tebou pastýř i zbor ve velebném
Purpuru. Král porodanský půjde s tebou a Iberský,
Germanská mládež neopustí v skutku tě čackém,
Ni bratr tvůj; připojíť jej k tobě nejen obapolná
Potřeba, láska také a ctnost, Otec a spolu Máti,
Ozdoba královská, příbuzný národu hláhol.
Jak mile ocelivé brnění na se bráti Tě uzří
Šlechta, budeť šetrná tvé slávy i pomluvě zamkneš
Ústa, a rozličné v lidu přestane pochybování,
I vše zmaříš zámysly u těch, kdo zvrátiti dychtí
Říše nynější stav. Již již podnikni to dílo
Kížetě dostojné! Což jestli se nestane, marnou
K míru se více nekoj nadějí. Posaváde se ještě
Vrah ten síly bojí v Parsistanu krále a Parthů,
V zad by nepadli jemu: pročež Assyrské vozatajstvo
Si připojit žádá, by na východě sprosté se války
nevěrný vyrazil do našich bezpečněji končin.
Teď známými s tebou jenom úskoky ještě pohrává.
Síly dokudž tobě tak statné, dokaváde spojenců
Máš tolikých, neb Evropa celá se na ty vrahy chystá,
Chop se štítu rukou, připatý k boku ocelivý tas
Meč, zastkvěj se paprskujecí na tvé hlavě lebka,
S ukrutnou boj počni rotou, za zločinstvo předešlé
Spravedlivou na ni pomstu vylij, za krev naši, jížto
Hospodinu směla zasvěcené poskvrniti chrámy!
Neskrocená mi bolest tuto skládati kázala píseň,
Králů západních ledové by zapálila srdce
Naproti ukrutným Turkům, by svět teď Arabským
Zákonem utlačený spásonosné k víře se vrátil.