Nejdůstojnější i ty otče, který všemu lidstvu
Okazuješ k sídlům záhvězdným cestu vedoucí,
Jenž, jak národové smejšlí, dvora svrchovaného
Klíčníkem jsi pravým, ohlédni se po světa pásmech,
Jejž veliký okeán vlnami skleněnými zavírá:
Nechť pozor obrátíš buď ke straně jíhu teplého,
Nebli k východu slunce, kde roztopené moře brázdí
Sedmiboký Ganges, neb k půlnočnímu Urálu
A chladnému Donu, vše to již slouží Nabatejské
Pověře. Než ty vesel prodléváš na hradě Římském,
Rozsuzuješ tu rozepře mečem, ač tobě zakázán;
V sousedství lítou všady zuřiti válku dopouštíš…
Toť nevede k hvězdám; neporoučí to Světovládce.
Jestli jaký boj tobě sluší, vyprav se na Turků
Hejna divá, a dravé vlky odháněj ode stájí
Svých ovcí svěřených. Bídnouť lidu Kristovu zkázou
Vyhrožují, a chtí z kořenů vyvrátiti Řím tvůj,
A vmetaným ohněm Kapitolské spáliti sídlo. —
Tys veliký, většíť ale Vládce na obloze šíré,
Jenž dává za skutky dle zásluhy odměnu slušnou,
Jenž ledví skoumá…, jeho jestliže vůli promeškáš,
Přijde a oučty ze hřívny dané nenadále požádá.