Ó, vrať mé žití zpátky v onen čas,
kdy slepá vášeň uzdy neměla,
vrať mojí tváři poklid anděla,
té tváři, v které každý půvab zhas;
A chůzi mojí navrať rychlost zas
a sílu, která stářím zemdlela,
vrať slzí proud mi, vrať mi vášně zas,
hruď, chceš-li, má by láskou vzkypěla!
Ó, pak-li pouze žiješ slzí darem
a pláčem smrtelníků, sladkým lkáním,
od mdlého málo můžeš dostat kmeta.
Neb duše rajským proniknuta žárem,
je štítem střelám tvým, ó, nač se bráním,
v zdoutnalé dříví špatně plamen slétá.