Nic smrtelného neviděl jsem v tobě,
když z očí tvých jsem vnitřní pokoj pil,
mně z lásky tvé jen vnitřní život zbyl.
má láska duševní jest v každé době.
Byť lidskou duši Bůh nestvořil sobě
tak podobnu, tož byla by jí cíl
jen rozkoš těla, klamný lásky díl,
tož po věčné se shání krásy zdobě.
A proto dím: Co musí umírati,
to nemůž’ nikdy živému mír dáti,
jak trvat má, co změně podrobeno?
Žár vášní ovšem zmarem duši schvátí,
však nikdy láska, v dokonalost vzpláti
i v smrti, to jest pravé lásky věno.