Kdybych byl myslil, prvním pohledem
tvých očí že vzplám jako fénix báje
a vrátím se zas v mladosti své kraje.
tu lásky byl bych zaplál plamenem.
Já dal bych se poučit jelenem
a rysem, pardalem zlu unikaje
za dobrem píle, v lásky tvojí ráje
tak spěchal bych, teď pozdě v stáří mém.
Však nač mám naříkati ve svém žití,
já v očích našel toho anděla
mír, poklid, blaho v tiché veselosti.
V mé mladosti to mohlo horší býti,
neb křídel jak teď duše neměla,
kterými její stihnout mohu ctnosti.