Za sladké slzy bolný úsměv mám,
za věčný mír mám pouze krátký klid,
tak padl jsem, zhas’ ve mně vyšší cit
a smyslnosti pouze podléhám.
Kde původ toho zla jest, nevím sám,
jest vina má to, čí tvých očí svit.
mám tomu vzdorovat, či tak s tím žít?
Tak roste zlo mé, čím je ostříhám.
Tvá krása není smrtelná, jeť s nebe,
v ní ono jeví nám se na zemi;
tím já se těším, umíraje žárem.
Být jiný nemohu, když vidím tebe,
Bůh tvými sám mne vraždí zbraněmi.
jak vinití mám tebe, žes mým zmarem?