Kdekoli jaké místo uzavřené,
ač jakoukoli látkou obetkané,
noc trvá v něm, nechť sebe víc, den vzplane,
a kolem vše jest sluncem ozářené.
Však noci šero hned jest přemožené,
jak slabý svit do temnosti mu skane
i světlušky třpyt, den jak vítěz vstane,
netřeba záře slunce rozprouděné.
Ve svitu slunce leží pole kolem,
by tisícerým zablesklo se květem,
pluh rolníka mu ostře ňadra zrývá.
Však člověk stínem daří se a bolem,
nad rostlinou čím člověk větší vznětem,
tím světlejší noc než den jasný bývá.