Ba nevím, zda to není toužný svit
prvního Tvůrce, který duše cítí,
či zdali v srdce jiná krása svítí,
vzor krásy, jaký chová v mysli lid;
Zda pověst jen, či sen to může být,
co slzou v oku v srdci ples mi nítí,
cos neznámého cítím v sobě vříti,
čímž často k pláči zkalen oka třpyt.
Co cítím, hledám, co mne vede dále,
to není ve mně, aniž dobře vím,
kde hledati to, kam se oko točí;
Co zřel jsem tě, to cítím v sobě stále,
jak hořkost sladkou, ano, ne, i sním,
že jistě z tvojich pochází to očí.