Byť věčná touha, která vznáší, nítí
vše myšlenky, též mohla skutkem být,
snad nesoucit by v soucit proměnit
má paní mohla a tak celé žití.
Leč zákon jest, že nový život vznítí
se v duši, kdežto tělo musí mřít,
tož cenu její nemůž’ ocenit
můj smysl nemoha ji pochopiti.
Můž’ ona poznat čistou vůli mou,
jež v nitru srdce mého víří skryta,
svým smyslem, jenž zas smyslné jen chápe?
Tak nemohu žít nikdy s láskou svou,
neb smyslů lží jest ona pouze syta
a sama lže, když cit můj vroucí šlape.