Když cudná láska, soucit něhy vřelé,
když jedno štěstí stejné v dvojí žití,
když jeden v trud, kam druhý též se řítí,
když jedna vůle dvěma vládne směle;
Když jedna duše věrná v dvojím těle
je stejným křídlem k povzletu v ráj nítí,
když zlatou jednou střelou poraniti
je láska můž’, až v ohni vzplanou cele,
Když jeden druhému tak drahý byl.
ne sobě jen, však celou bytostí,
že jediný jest pouze obou cíl;
Byť vše to bylo tisící jen díl
té lásky vzoru a té věrnosti:
Kde zmar, jenž svazky ty by rozdělil?