Já myslil jsem, ve onen první den,
kdy tolik vzácné uviděl jsem krásy,
že mohu syt již zavřít očí řasy,
jak orel dělá sluncem oslněn.
Pak poznal jsem, ký bludný to byl sen!
Bez křídel za anděly v rajské kvasy
jít, na skály sít, větru v plen dát hlasy
a vnikat tam, kde Bůh jest pánem jen.
Když z blízka srdce moje nemůž’ snést
tvou velkou krásu, jíž zrak oslněný,
když vzdálen tebe míru docházím:
Co stane se? Kdo můž’ mne pevně vést,
když blízko tebe hynu rozohněný
a vzdálen tebe na smrt život sázím?