Když světu, mně i sobě tebe vzal
pán vzdechů mojich; příroda jež přála,
by mezi námi žil, se studem vzňala
a z lidí každý, kdo to viděl, lkal.
Však nelze, aby vítězem se zval,
že slunce sluncí zhas, neb neskonalá
nad smrtí láska vítězem se stala;
tak žije zde i v středu svatých dál.
I myslila smrt zlá, nespravedlivá,
i ctnosti její zničit slavné jméno
i duši v zkázu vrhnout, jak to bývá.
Však písní množství teď tvou chválu zpívá
ve smrti, než kdy život bvl tvé věno.
cos dřív neměla, nebe mrtvou skrývá.