Můž’ kovář nutit železo jen žárem,
by podalo se vzácné jeho práci
a umělec jen ohněm zlatu vrací
jas ryzí, aby zdobným blesklo tvarem.
Dřív ohně musí zachvácen být spárem,
než vzlétne fénix. Nechť i v smrt se kácí,
můj duch tím v řad se vyvolených ztrácí,
jichž netkne smrt se ani čas svým zmarem.
Mně oheň, o němž mluvím, štěstí nese.
Ó, kéž by jenom očistil mne cele,
neb čítám sebe již do mrtvých davu.
Žár přirozeně k nebi tryská v plese,
tak zvrácen v oheň ve své touze smělé,
snad také s ním se vznesu v rajskou slávu.