Můj idol kdykoli se zraku zjeví
a srdci, které chce a zase váhá,
smrt mezi nás hned vstoupí, kostra nahá,
a děsíc mne, ji plaší svými hněvy.
Však duše moje o leknutí neví,
ta v smrti větší blaho ždá ta snaha
ji obrní a láska napomáhá,
řkouc tuto těchu líbeznými zpěvy:
Jen jedenkrát vám dáno umříti,
víc nevstanete v žití, v lásce ale
kdo umírá, vše jemu dám, co mohu.
Neb lásky žár čím víc vás zachytí,
tím duše očistí se neskonale,
jak zlato v ohni, navrátí se k Bohu.