V hruď cestou očí aby došla krása,
ó, k tomu stačí věru jeden mžik,
a zdaří-lí se, by tam jeden vnik’,
pak tisíc k skutku stejnému se kasá.
Já žárlivý a bludný smrtelník,
co dělat mám, já nevím, zdaž má spása
se skloní v sladký mému trudu lík,
tož vlhne v bázni často moje řasa.
Pro život láska jesti smutným darem,
těch málo, kteří výše povznášejí
zrak, jsouce lásky prodechnuti žárem.
Bůh sám-li milostí svou ruky nedá,
žár vášně s krásou když se nesnášejí,
tu člověkem být, jaký trud a běda!