By navrátil se, odkud přišel v svět,
tvar nesmrtný, v ten žalář zemský, v prach,
tvé duše anděl soucitupln slét,
vše zušlechtil, dal všemu k výši vzmach.
Nechť tvář tvou velebil mé písně vznět,
já po tvé duši nejvíce jsem práh’,
co trvá jako ctnost, můj poutá hled,
ne co by čas svou prudkou vlnou splách.
Však tvoje krása přec mne dojímá,
jeť ona první na té stupnici,
v ráj kterou milostí se duše blíží.
Tak Boha stihnout svýma očima.
lze pouze v lidské kráse zářící,
již miluji a v které on se shlíží.