Ty víš, že vím, ó, paní má, že víš,
že přicházím, abych byl tobě blíže,
a vím, že víš, kdo se to k tobě víže,
proč tedy váháš, než mne pozdravíš?
Když naděj pravá, jíž mne napájíš,
když pravá touha má, nač tyto tíže?
Zlom tedy slabé mezi námi mříže,
bol dvakrát bolí, když jej utajíš.
Když v tobě miluji, má paní drahá,
co sama nejvíc ty miluješ v sobě,
tu nehorši se, duch jen k duchu tíhne.
Co z krásné tváře tvé mi v duši sahá,
to nepochopí lidský rozum v mdlobě,
neb umřít musí, kdo ten půvab stihne.