V tvé krásné tváři vidím, moje paní,
co nelze na tom světě vyprávěti,
má duše v těle ještě při tom letí
výš k nebi, kde se v lůno Bohu sklání.
Nechť pomlouvačů zlých mne střela raní,
chtíc vlastní podlost na mne obraceti,
mou vůli nemůž’ nikdy zadržeti,
mou věrnost, lásku i má ctnostná přání.
Neb každá krása, kterou hostí svět,
jest obraz toho nesmírného zdroje,
zkad plyne, z něhož původ máme všicci.
A země nemá jiný nebes květ
ni jiný dar; když věrná láska moje,
jdu k Bohu s klidnou umíraje lící.