Ba, oči moje mohou blíž i v dáli
za krásným tvojím obličejem spět,
však nohy dáti nemohou se v let,
by ruce mé tě obě v náruč spjaly.
Duch, dokud vášeň lesk mu nezakalí,
můž’ zrakem volně za tvou krásou v sled
se pustiti, však také touhy vznět
dán tělu není, jež se v křehkost halí
Jsouc smrtelné; tak musím bez křídel
jen zdálky provázet let anděla,
že vidím, tou jen pyšniti se slávou.
Ó, můžeš-li, se v ráji nad mnou zžel,
kéž ze mne pouze oko udělá
tvá láska, to mi slastí bude pravou.