Červ hnusný rodí se, jenž v sladkém hoři
k jinému soucitný a krutý k sobě
se šatu svého zbaví jiným k zdobě,
jsa hoden života, když v smrt se noří.
Tak osud můj mi káže a tak tvoří
má schrána mrtvá roucho živé tobě,
jak o kámen had ve svlékání době
svůj měním stav, kdy smrt mé žití boří.
Má drsná kůže kéž se může vzíti
na živůtek, jenž k jemné pleti její
by přiléhaje ňadra tisknul více,
Bych přes den s ní byl. Aspoň na střevíce
kéž stačím, jež ta ňadra povznášejí,
bych aspoň v dešti mohl na ní býti!