Víc drahým jsem si, duch víc sebe cení,
co tebe v srdci mám, ó, moje štěstí,
tak mramor zpracovaný dražší jesti,
než v drsném dříve když čněl ve kamení.
Tak psaný list neb malba ocenění
víc dostává, než prázdný list v tvé pěsti,
tak děje se mi — dím to bez bolesti —
co tahů tvých mne tklo se sochaření.
Tvým úhozem vždy bezpečen a v zdaru
jsem, jak bych kouzly obrněn neb zbrojí,
před každým nebezpečím jistý hned.
Sám stačím proti vodě, proti žáru,
ba slepé osvěcuji září tvojí
a slinou svojí každý hojím jed.