Jak v inkoustě se aneb v peře tají
Sloh vznešený neb nízký nebo střední
a v mramoru tvar velký nebo všední,
jak umělci je dobýti z nich znají:
Tak, drahá paní, byt v tvých ňadrech mají
se soucitem hned pýchy dnové lední,
a co mi příbuzno z nich, lákám ke dni,
jak slzy svědčí, jež mi v tváři hrají.
Kdo vzdechy, slzy, naříkání sije,
(déšť nebes květům v stejném padá času,
přec různým plodům různě k duhu bývá)
Jen pláč a bolest sklízí, dokud žije.
Kdo s velkým bolem na takou zří krásu,
nejistou naděj, trud však jistý mívá.