I nejlepší umělec nemá plánu,
jejž neskrýval by v sobě mramor již,
jen odkrýt myšlenku, o které sníš,
duch poslušného dláta vede ránu.
Zlo, před nímž prchám, dobro, pro něž planu,
ó, paní božská, v tobě má svou skrýš,
leč v dobru nemůž’ povznésti se výš
mé umění, tak mimo cíl vždy stanu.
Ni lásce ani zářné tvojí kráse,
ni bezcitnosti, losu, zhrdání
zla svého vinu nechci přičítati;
Když se soucitem smrt ve stejném čase
máš v srdci, vinno jest mé nadání,
že dovede jen smrt si vybírati.