Z rána po silnici šedé
mlynář s hochem osla vede
na trh do blízkého města.
Zvolna ubíhá jim cesta.
Aj tu jezdec na potkání
zvolal: „Totě k popukání!
oba vedle osla jdete;
proč si někdo nesednete?
Což pak vám to rozum nedá?“
Na osla si hošík sedá,
otec pak jde vedle pěšky.
Z dálky rachotí vůz těžký —
vozka volá s pravé strany:
„I ty kloučku nekáraný,
bodejž by tě kopla husa!
Jedeš si, a otec pěšky klusá!“
Synek slezl, a v tu chvíli
posadil se tatík milý.
„I toť ukrutnosť je velká!“
ozvala se mladá selka,
pracující blízko v poli —
„synka jistě nohy bolí!
Odstůně to slabé robě.“
Otec vzal ho tedy k sobě.
Jeli dále. „Neznabozi!“ —
křičel kmet, co pásl kozy —
„mějte kousek srdce v těle!
Vyť jste zvířat mučitelé!“
Mlynář a syn na ta slova
slezli a šli pěšky znova.
Z toho viděť, milí zlatí,
že ta stará pravda platí:
Všem se nelze zachovati!