Když nad Betlémem andělé
jsou Boží chválu pěli,
tu z jejich písně veselé
se rozplesal svět celý.
Zvěsť radostná tu větrem spěla,
ji hora hoře vyprávěla,
ji hučel bor a šuměl les:
že Spasitel se zrodil dnes.
Dí palma: „Ó jak šťastna jsem,
v mém stínu bude dlíti!“
Fík volá: „Sladkým ovocem
chci ke službě mu býti.“
S ním oliva: „Svých větví bránu
já ve chrám sklenu svému Pánu;“
a réva jásá v nadšení:
„Mé víno v krev svou promění!“
A střešně, hruška, jabloně,
vše dárkem Krista vítá,
i jahoda tam v pokloně
mu sladký plod svůj skýtá.
Tak rozléhá se polem, lesem
zpěv od Betléma šumným plesem:
Buď zveleben Bůh, Hospodin,
že zrodil se nám jeho Syn!
Jen ve krajině půlnoční
tam sosna vážně stojí;
a když ta píseň vánoční
jí rozšuměla chvojí:
hle ratolesti poklonila
a slzy rosné vyronila:
„Já sama jen v té chudobě
nic nemám Božské pro robě!“
Slyš — s nebes jasné výsoty
zpěv andělský se snáší:
„Ó sosno, zanech tesknoty
a plesej s písní naší!
Jenž v pokoře dnes sstoupil s nebe,
ten pro pokoru zvolil tebe,
bys každým hodem výročním
mu byla stromem vánočním.“
„V hod vánoční tvá ratolesť
vždy jasným zplane květem,
a budeš zářiť Bohu v česť
a v radosť dobrým dětem:
když ve tvých větvích plesajíce
zříť budou plodů na tisíce,
tu s nimi budeš plesati
a Spasitele vítati.“