V chrám velebný Chiara valle
Skrze okénců mříže
Hvězdy bledé záře lejí
Na oltáře a kříže.
V kobce ticho půlnoc slaví,
Chvílemi větru vání
Oken otvorem zakvílí,
Jako duchů vzdychání.
Aj tu z dálky slyšet zvuky,
Jak by ohlas bolesti,
Jak by žalmy zapěly hrobu,
Temné i kročeje chřestí.
Chrámu dvéře rozstoupí se —
Krvočervená záře
Na sochy se leje tmavé,
Sloupy, oblouky, oltáře.
„Da eis, Domine, pacem aeternam!“
Zazní v hlubokém zpěvu;
Do svatyně vcházejí, hle,
Mniši v černém oděvu.
Sbor pějících černých mnichů
Na strany dvě se rozstoupí,
Dým plamenů žlutých svící
Štíhlé ovinuje sloupy.
Šlapot zvučných těžkých kroků
K svatyni teď se blíží,
Šest vystoupí sem oděnců,
Rakev jim ramena tíží.
Za první, hle, rakví druhou,
Za druhou nesou třetí,
Za čtvrtou pak sbor vojínů
K rmutné kráčí oběti.
Tam, hle, černý otvor v dlažbě
Blíže oltářní mříže;
Podál leží tmavý kámen
S bílým znamením kříže.
Tam se kladou máry těžké;
Přestalo mnichů pění,
Tichem hrobním jenom slyšet
Zvonku umrlčího znění.
Jaká slavná těla v rakvích
Černá sukna to krejí?
Přilby leskné s kytem černým
Prapor a meče tam čnějí.
Modlitby a hlasy také
Nikdy tu ještě nezněly,
Jaké z úst biskupa kněze
Nad umrlými se chvěly.
Mnichům slova jsou neznáma;
Slova oděnci však znají,
Neb skrz hledí slzy svítí,
Na prsa hlavy klesají.
Kolena teď k zemi kloní,
Meče na mramoru hlučí,
Rachot mužů klekajících
Hrozně klenutím zvučí.
„Odpočívejte,“ kněz šepce,
„Po úsilí a boji,
Světlo věčné ať vám svítí,
Spětež v svatém pokoji!
Klidně spěte, junové chrabří,
V zemi Čechům neznámé;
Zvěsti vašich slavných činů
Drahé vlasti podáme.
Spětež v Pánu, rekové čeští,
V slavné jste padnuli seči!
Přijmětež obět druhů věrných,
Kolem rakví jenž klečí.
Žádný nápis nezdobí hrob váš,
Křížem jen znamenán kámen;
Vaše pamět však bude žíti
V národu na věky — amen!“
K rakvi každé čtvero rytířů
Stoupilo v černém odění,
Ti třesoucí rukou těla
Spustili v tmavé sklepení.
V bolném žalu klečí oděnci,
Přestalo zvonků znění.
Ticho hrobní proniká jen
Temné mnichů modlení.