Když hudba se a sladká poesie
jak bratr k sestře druží, k sobě lnou,
pak velká láska pospolu nás vije,
neb láskou tvojí jedna, druhá mou.
Drah tobě Dowland, jehož loutny ruch
tak nebeský výš lidskou mysl nese,
mně Spenser zas, neb hluboký ten duch
nad obraznost všech bez odporu pne se.
Máš ráda sladkých melodií tón,
jenž s Foeba loutny, kněžny hudby, splývá,
já v hlubokou se nořím slast, když on
se nadšením dá pohnouti a zpívá.
Je jeden obou bůh, dí pěvci. Obě
milenec miluje a obě sídlí v tobě.