Venuše sladká u potoka lemu
s Adonem dlíc, jenž mlád a čarovný,
s tak mnohým hledem lásky zřela k němu,
jak můž jen oko krásy královny.
V sluch šeptala mu pro rozkoš a blaho,
zrak lákala mu svými vnadami,
chtíc získat ho, tu tam se dotekla ho,
neb jemný dotek cudnost omámí.
Leč on buď nezralý neb nechápavý
neb nabídky že náznak odmítal,
vnadidla nechtěl tknout se, mlsák hravý,
leč k něžným svodům v žert se usmíval.
Tu padla ona naznak, a on strachy
se zved a prch, ach, bloud ten příliš plachý.