Jednoho lorda dcera a ze tří nejkrašší
kochala svého mistra svou vřelou láskou vší,
až rytíře tu jednou krásného nad vše zří
a její láska chladla.
Ó, dlouhý boj pak mezi láskama oběma,
zda opustit má mistra, rytíře zabít má?
I to i to jí těžko a žel ji pojímá,
ach, nebohou tu dívku.
Leč nechat jednoho je; a z toho bol a hnět,
neb marny všecky boje si oba udržet,
tož z obou věrný rytíř byl zraněn naposled,
žel, pomoc’ nemohla si.
Um se zbrojí se tedy tu střet a slavil moc,
neb vítěz byl, že vědy dar vzal si na pomoc,
učený dostal dívku, nuž tedy dobrou noc,
neb to mé písně konec.