Sen klidný, dobrou noc! Ach, to mně nic!
Neb „dobrou noc!“ díc, poklid můj mi vzala,
v síň vyhnala mne, kde strast kyne vstříc,
kde pochybnost mne rvala neustálá.
„Buď zdráv“ — mi děla — „a přijď zase zítra!“
Já nebyl zdráv, neb jed jsem s hořem nitra.
A při loučení usmála se přec!
Zda z posměchu či z přízně — jsem se troudil.
Snad ke smíchu jsem byl jí, vyhnanec,
snad proto, abych dále za ní bloudil.
Ach, „bloudit“, slovo pro takové stíny
jak já, jež trpí, co skvost shrábne jiný.