Věc pochybná a marná krása jest,
jen vnějšku lesk, jenž hasne v náhlém zniku,
jen květ, jenž vadne, sotva počal kvést,
jen křehké sklo, jež puká v okamžiku,
věc pochybná — jen lesk a sklo a květ,
jenž hasne, vadne, puká, zmírá hned.
A jak už to tam, co se ztratilo,
jak zhaslý lesk již tření neosvěží,
jak nezcelí tmel žádný prasklé sklo,
jak na zemi květ zvadlý mrtev leží,
tak zhaslá krása ta tam na věky
přes trud a líčidlo a přes léky.