Kol lány sněhu a v nich dlouhý pruh
ujeté cesty od vesnice městu,
tam v dáli les a domků vlídný kruh
vinoucí halí cestu
a okna září u nádherné směsi.
Dál samá, samá tma — tam leží lesy.
Pia měsíc plný, plane šíře hvězd,
kraj prázný, velkolepě širý
a po té síti polních, měkkých cest
dech vane velké víry,
že člověk doma, na prahu jenž stanul,
se zachvěl — jak ten oddech z polí vanul.
Kraj tichý, velkolepý v bájných snech
a sněhu plný, vystlán liliemi,
je kolébkou dnes králi králů všech
na vlídné naší zemi,
a přes to peří, jak ten měsíc plane,
stín kříže leží s cesty ušlapané.