Mám v povržení každou píseň,
jež mrav i šat má s lokajem,
by velmožům se lípla k patám,
a choutkám byla v pronájem.
Já opovrhám každým pěvcem,
jenž sebe k vozu zapřáhá,
by pán se pyšnil na kozlíku,
kdy on se koňsky namáhá.
Ba při sám bůh, toť zvrhlá píseň,
jež nemá jiných předmětů,
leč hlavy prázné, srdce prázné,
a přec se pouští do letu.
A při sám bůh, ten bídný pěvec
víc nezaslouží na vzájem,
leč aby těm, jež opěvoval,
byl do své smrti lokajem.