Slunce zašlo, zvonec dozněl v dáli,
Luna vyplynula, hvězdy plály,
Nebe zahradou se zdálo být.
V modré půdě bílé růže tkvěly,
Také jsme v zahrádce dívky zřeli,
Jen že tam se budou věčně skvít.
„Dalemilo, ze zahrady časné,
Rádbych povznesl tě k oné jasné,
Tambych moc ti Krásopaní dal;
Slunečnic, měsíčků na tisíce
Mělabys a Vlasem Berenice
Prstby tvůj ty kvítky svazoval.
Je tam Lyra, kdybys měla tísně,
Orel by roznášel tvoje písně
K sluncím na peruti větrové,
Labuť by poslední dala zpěvy,
Abys pěla všemi srdce zjevy
Věčně o vlasti a lásce své.