Bratře, pravil druh můj myslí zňatou,
Láska ti buď věcí božskou, svatou,
Vzdoruj mužně smyslům klamivým.
Chceš-li, by ti láska nebe dala,
By se první věčně zelenala,
Skoumej, nevěř krásám vábivým.
Nehrej pro vše, co svatého tobě,
Nehrej z marnivosti v žádné době
S outlým srdcem panny nevinné.
Smrtelnou kdo ránu zadal duši,
Větší vrah jest, než kdo tělo ruší,
Vraha toho pomsta nemine.
Svadlou lilii zas rosa zbudí,
Svadlou růži jaro k žití pudí;
Poupě krásněji se rumění;
Srdce však, jež věrnou láskou svadlo,
Srdce nevěrou co puklo — schřadlo,
Srdce to — již nezná vzkříšení.