U mých dětí o mém dětství — V.

Mám po něm hodinky, jak zřím je, stesk mě jímá —
děd mi je k uchu tisk’, z nich jeho slyším hlas.
Pod zlatým víčkem jich kus mého dětství dřímá,
je s mojí vzpomínkou můj synek zdědí zas.

Jak mu je k uchu dám — snad že z nich slyší zníti,
co já jsem slýchával — tak krásné bylo to.
Teď již to neslyším, však jemu z oček svítí,
že stále je to v nich pod víčkem ukryto.