Slov neváží, kdy člověk šťasten zcela,
a přes rty sjede výraz štiplavý;
jeť štěstí víno, stoupá do hlavy,
i vám též pitka spletla někdy čela.
Však ostrá řeč se zítra zapomněla,
a zas hrál na rtech úsměv blysknavý:
Tak, přátelé, ať dnešek napraví,
čím včera ranila vás slova smělá.
Dík mějtež za vše, čím v tmu žití kdysi
pad’ z vašich srdcí paprsk slunečný,
váš obraz v nejsladší se chvíle mísí.
I číši věnuji verš v písních lásky,
i vám, vy zlaté, jemné dívčí vlásky!
Má žena nechce, bych byl nevděčný.