Plá modrem nebe zrak ti žhavý,
noc pekel tají černý vlas,
hned nořím ret v proud jeho tmavý,
hned zvábí mne tvých očí jas.
Mne z obou krása stejně zdraví,
a paprsk, jenž z tvých kmitá řas,
ke rtům-li: Pij a jásej! praví,
dí vlas tvůj: Tiskni, líbej zas!
Však muka pekel s nebes září
se v duši mojí denně sváří,
když, drahá, zřím tvůj vlas a zrak:
Neb věští mi jich barva dvoje,
že nebem je mi láska tvoje,
a ztráta její smrti mrak.